crashfans

Člověk, kterého si každá skupina lidí pamatuje zcela jinak. Jedni si pod jeho jménem představí skvělého rapera, básníka, herce, skladatele, revolucionáře moderní doby a rozeného vůdce. Umělce, který byl po celý svůj život nepochopen. Pro druhé byl synonymem pro nezřízený život, ztělesněnou gangsterskou mentalitu - pohrdání veškerými pravidly systému. Ať tak či onak, za svůj krátký život toho dokázal více, než dokáže kdokoli jiný za celé století. Pro celé generace se stal inspirací, zdrojem, který podává nezkreslené informace prostřednictvím hudby. Těžko říct, jaké bylo jeho poslání? Jeho smrt připomíná tragédii z pera Shakespeara a dovolím si říct, že není dne, kdy by si na něj hip hopový svět nevzpomněl. Není jednoduché propagovat heslo, které se nakonec stane vaším osudem. Tato osobnost nedokázala změnit svět k lepšímu, ale věřila myšlenkám, které by svět změnit dokázaly. Nejen že jim věřila, ale dokonce je razila, což je mnohdy několikanásobně těžší. Vypořádala se se zástupy skalních fanoušků a útoky nepřátel. Více než kdy jindy platí, že dobří umírají mladí, bohužel. Učit se z bolesti eventuelně z neštěstí a dokázat obrátit svou nepřízeň osudu do ctižádosti, to je opravdové vnitřní bohatství. Udržet si svoje zásady i v případě, že mě to bude stát holý život. Stejně tak jako získat ponaučení. V následujících řádcích se podíváme na svět z jiného úhlu pohledu. Z úhlu, který nám přiblíží příběh plný emocí. Nelze posuzovat člověka podle jeho činů, ale za celý jeho život, od začátku do konce.

Tupac se narodil 16. června roku 1971 v Brooklynu - New York. Pravým jménem se jmenoval Lesane Parish Crooks, nicméně to mu matka změnila již v útlém věku na Tupac Amaru Shakur podle inckého revolucionáře. První dvě jména znamenají v překladu zářící had, příjmení pochází z Arabštiny a znamená vděčný bohu. Většinu těhotenství trávila jeho matka Afeni Shakur ve vězení. Už předem lze s troškou nadsázky říci, že právě vězení bylo to, co ´Paca pronásledovalo od narození po celý jeho život. Tak jako matka, tak i biologický otec Mutulu Shakur byl Černým Panterem. Toto hnutí bojovala za rovnoprávnost černochů v "bílé" Americe a dožadovalo se lepších životních podmínek. Se sloganem "Power to the people" si černošské komunity pomalu ale jistě vydobývaly svoje místo na slunci. V tomto směru byli oba rodiče velice aktivní, což se pochopitelně nelíbilo úřadům, snad i proto bylo Tupacovo útlé dětství velice problematické a problémy s policií byly na denním pořádku.

V sousedství nenazval nikdo malého Tupaca jinak než Černý Princ. Když mu byli dva roky, do rodiny přibyl nový přírůstek v podobě sestry Sekyiwy. Pravý otec byl odsouzen za ozbrojené přepadení na 60 let do vězení. Doba, kdy si odpykával svůj trest ve vězeňském komplexu, byla plná slz. Zrovna slzy a neuvěřitelné chudoba je to, co si Tupac z celého svého dětství pamatuje a co bytostně nesnášel. Kdyby se bohatství odvíjelo od ohleduplnosti k druhým a morálce, byla by celé jeho rodina bezesporu milionáři, naneštěstí tomu tak není, a proto obě dítka vyrůstala v prostředí ghetta plném kriminality. Samotnému Tupacovi chyběl ve výchově mužský vliv, nicméně všechno špatné je pro něco dobré. Díky tomu si vážil a respektoval silné samostatné ženy a bylo úplně jedno, zda-li se jednalo o jeho matku či sestru. I přesto si nedokázal najít přátele a zařadit se do společnosti, zkrátka si najít místo, které by pro něj bylo zázemím. Většinu dětství proseděl před televizní obrazovkou. Těžko říct, jestli zrovna ta v něm vzbudila zájem o kulturu? Za vším stála myšlenka, že pokud bude si bude moci hrát na to, že má velkou rodinu a že jeho život není tak beznadějný, jeho vyhlídky se ihned zlepší a nebude se cítit tak osamocený. Sledování televizních pořadů mu tedy dalo něco, co mu ve výchově chybělo. Zní to nepředstavitelně, ale fungovalo to. Chvílemi se zdálo, že se matka více stará o lidi než o svoje potomky. Nepřítomnost matky zapříčinila Tupacovo uzavřenost do sebe. Čas trávil psaním básní, čtením knih, dokonce si vedl i památník.

Zlomový rok 1984 přivedl poprvé Tupaca na pódium a to hned do Apollo Theatre. První dejme tomu herecké práce nebyla nic velkého, ale rozhodně to byl impuls, který byl potřebný pro další vývoj. Obdiv lidí - to je to, co ´Pac miloval, to, kvůli čemu byl takový jaký byl. O to zajímavější je, že si to uvědomil už okolo 12. až 13. roku svého života. Matka Afeni ztratila práci, prostředí pro výchovu dětí bylo absolutně nevyhovující- Jediným správným řešením se jevilo přestěhování do Baltimoru, jenž ovšem nebyl zrovna tím pravým. Toto město má největší rejstřík černochů, kteří kdy zavraždili černocha ve státech. V naději, že otevře cestu synovi v jeho zálibách a umožní mu věnovat se oblíbeným věcem, přihlásila Afeni Tupaca na Baltimore School of Performing Arts. Volně přeloženo na Baltimorskou školu muzických umění. Berme to jako start šťastných dnů. Studie dějin hudby, herectví a baletu bylo tím, co znamenalo vše. Všeobecná příprava ´Paca bavila a pro někoho bude možná překvapením, že se chtěl stát spíše hercem než uznávaným raperem. Na škole si našel přátele, za všechny jmenujme Johna Cole a Jadu Pinkett. Druhá zmíněná osoba se v průběhu časů stala Tupacovo životní láskou. Té byl schopen obětovat vše, na druhou stranu ho jeho vášeň k ženám přivedla úplně někam jinam, o tom však později. Baltimorská škola byla určena především bohatší menšině, s čímž se Tupac očividně nedokázal smířit. Marně hledal vysvětlení, proč mají jeho vrstevníci z ulice odlišné zkušenosti a zážitky, a proto školu po třech letech studií opustil. Podle jeho slov nebyl na to být tak jiný připraven. Ani po přestěhování nebyly životní podmínky zrovna dvakrát optimální, rodině hrozilo vystěhování, o vodu a elektřinu byla nouze. Bída byla všudypřítomná, stejně jako strach o vlastní život. První rapové texty začal psát Tupac už v Baltimoru a to přesněji v červnu roku 1986, tehdy ještě po přezdívkou MC New York. Podmětem pro to byla neopatrná manipulace se zbraní, které se dopustil jeho kamarád a která se mu stala osudným.